Zásadní nedostatek mého charakteru

V angličtině se tomu říká "flaw" a je to taková ta chyba vaší osobnosti, kterou má každý. Prostě nejsme dokonalí, že ano. Akorát to někteří maskují lépe a jiní hůře.
Dneska jsem hodně přemýšlela o tom mém. Ne o všech, jenom o tom jednom, který se projevuje snad nejčastěji a nejvíce. Všímají si ho i ostatní lidé a byl mi mnohokrát vyčten, ať rodiči, přáteli či těmi, se kterými se znám jenom přes net.
A jaký že to je nedostatek?
Vzdávám věci předem. Jak matka dnes ve výbuchu vzteku pronesla, házím flintu do žita a utíkám před bojem.
A své útěky si umím vždy hezky odůvodnit. (I když někteří mi dost nahrávají - jako otec, který mě přihlásil na jistý kurz, aniž by se mě vůbec předem zeptal, jestli mám čas a chci tam chodit. A pak se diví, když tam nechci...)
Nevím, čím to je. Možná tím, že jsem pesimistka a vidím všechno černě. Možná proto, že jsem líná a prostě se ni nechce vydávat to nadbytečné úsilí. Možná proto, že příliš neoplývám odvahou a mívám z věcí často i iracionální strach. Nebo jsem se s tím prostě narodila, bůh ví.

Nemám ambice. Nemám takové ty Narutovské sny, kdy se někdo snaží dosáhnout svého snu a cíle za každou cenu. Já životem proplouvám. Nejdůležitější je tady a teď, ne to, co bylo, či to, co bude.

S tímhle nedostatkem nic neudělám. Jo, možná bych mohla, ale prosím vás... Já bych to vzdala předem. Tak by bylo fajn, kdyby mě lidi prostě brali takovou, jaká jsem. Nebudu se měnit jenom proto, že se to někomu nelíbí, protože to bych to už nebyla já. A navzdory tomu, co byste si mohli myslet, já mám sebe samu docela ráda.

A to by bylo vše.

Howgh.

Tenny

P.S. : Ne, tento blog jsem ještě nevzdala předem, jenom se mi nechce nic psát.Asi bych měla číst méně úchylných fanfikcí.