Věci, který mě serou

Znáte stránku 1000 věcí, co mě serou? Je to přesně to, co je napsáno v názvu - prostě hromada věcí, který štvou.

Tenhle týden mě naštvalo tolik věcí, že jsem se prostě nedokázala udržet a napsat tenhle seznam... A to se týká jenom tohohle týdne.

Velké knižní haló

Když vyšel první díl Harryho Pottera, byl to začátek nové éry - éry masivních knižních bestsellerů. Nějaký ten bestseller se najde každý rok. (pokud tedy bereme doslovný překla z angličtiny, tak se vlastně musí objevit každý rok, protože je to ta kniha, co se nejlépe prodáva)
Nejsem nějaký knižní fajnšmekr, to přiznávám rovnou. Četla jsem nějakou tu klasickou literaturu a taková Jana Eyrová má místo v mém srdci pořád, ale prostě mám pořád raději Tarzana a Zeměplochu, než ony těžkotonážní klasiky s přesahem a zprávou pro lidi budoucí, které trápí (nebo budopu trápit) maturanty. Jenže když vidím, jaké knihy se teď stávají bestsellery a fenomény, chce se mi občas plakat... Proč se vlastně stávají celosvětovými fenomény knihy průměrné až špatné?

Young Justice Invasion aka pořádná rána do žaludku

OBSAHUJE SPOILERY! DĚSNĚ MOC SPOILERŮ! (a ne, není to recenze, pouze... vyjádření pocitů?) A ano, je to velmi emocionální a neobjektivní.
Spoilery do epizody 2x09, Darkest.

Pamatujete na ten díl Young Justice v první sérii, který se jmenoval Failsafe? Při cvičení Megan tak trošku hráblo, když Artemis umřela a všechny přinutila si myslet (včetně sebe), že ono cvičení je opravdová realita. Že emzáci napadli zemi (aka udělali takovou "menší" invazi) a že všichni jejich mentoři jsou mrtví...

Výsledek byl hodně, hodně ošklivý. Artemis zemřela hnedka na začátku. Kaldur, ačkoliv měl dělat vůdce, se obětoval pro dobro všech. (což by správný vůdce dělat neměl) Conner byl Supermanem... na chvíli. Dick v pozici vůdce obětoval svoje přátele a Wally, i když moc dobře tušil, jak to vlastně všechno dopadne, nic neudělal. A Megan... Inu, po tom, co všechno tohle způsobila svými psychickými schopnostmi, byla kvůli nim zrazena člověkem, kterému věřila.
Jenže tohle bylo jenom cvičení, že ano. No harm done. Tedy kromě toho psychického, které bylo značné...

A teď tu máme druhou sérii... Jo, pohoda, klídek... Počkat, vlastně ne. Druhá série je jako opravdu velká rána do žaludku, vyrvání srdce a další bolest. (tedy, je tam pár úžasných věcí, za které se mi chce autory objemout, třeba Bart a Tim, ale po poslední epizodě... Feeeeelings. So many feeelins.)